Strach má velké oči

Mít strach je přirozené, protože bez něj bychom si snadno ublížili. Strach je náš rádce a ochránce v nebezpečných situacích. Varuje nás ještě mnohem dřív, než se něco skutečně začne dít. Je naším obranným systémem a prvním zvířecím pudem, který jsme zdědili z dob dinosaurů. V té době to byl obranný efekt znehybnění, aby predátor přehlédl svou kořist.

Každý máme strach, například z neúspěchu. Jenomže všechno, co z nějakého důvodu raději ani nedokončíme, je neúspěch. Nebo to je úspěch? Co s tím teď? Jenomže tady většina případů nasvědčuje tomu, že to není o prvopočátečním strachu, ale o následném znehybnění. Když totiž přijde téma na úspěch, někteří lidé jsou přesvědčeni, že pro ně úspěch není. A přitom běžně používají úspěšných pokusů jiných.

Například úspěšné ovládnutí ohně.

Vzpomene si někdo z vás na první okamžiky a myšlenky, když jste byli u toho, kdy maminka chtěla zapálit oheň na plynovém sporáku? Co se vám honilo hlavou? Je to bezpečné a nemůže se nic stát? A jaké to bylo, když jste poznali, že ten oheň je kontrolovaný, aby se nerozšiřoval po okolí, ale plnil jen tu funkci, pro kterou vznikl? Bázeň opadla a dnes je to přirozená součást v každodenním životě, nad kterou ani nepřemýšlíme a děláme automaticky. Takže dnes nemáme strach udělat někde oheň, ale ovládáme ho, aby se nerozhořel mimo stanovené místo.

Co se týká jiných strachů, je to na stejném principu. Například strach ze ztráty zaměstnání může být lepší, než nemít žádný strach ze ztráty zaměstnání. Ale zase ne ve smyslu, nemuset mít vůbec strach. Myslím tím vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Jestliže se zaměstnavatel povyšuje nad své zaměstnance, tak je mu jedno, kdy a kolik vymění zaměstnanců.

Ale právě pro tyto případy je nutné mít nějaký trumf v rukávu, které by zabezpečila schopnost jít dál i v případě neplánovaného ukončení pracovní smlouvy. Udělat něco jinak, aby to nebylo, jako z deště pod okap. Nebát se vykročit pozvolna jinou cestou, nejprve při zaměstnání a pak, při srovnávání výše toho a toho příjmu udělat další rozhodující krok. Strach je kamarád, který varuje před fatální chybou.

Ale ne každá chyba je tak drastická.

Velká většina chyb nás zdokonaluje. Udělat chybu není špatné, je to o tom, naučit se ji neopakovat a poučit se z ní. Každý úspěšný a bohatý člověk během svého procesu zbohatnutí nadělal tolik chyb, ale neztuhl strachem, pídil se po řešení, jak se vyvarovat dalších chyb a nakonec dosáhl uskutečnění vlastní vize a došel do svého cíle.

Strach ale není paralýza. Strach je první reakce v poznávání nových (neznámých) podmínek. Jak bezpečné je dávat jiným dostatečný prostor k trvalé těžbě z vašeho úsilí?


Jaké vzdělání je důležité, aby to v konečném důsledku neznamenalo jen určovanou kvalifikaci – pracující?

Navštivte BLOG, kde najdete další motivační články.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho na sociálních sítích se svými přáteli a napište něco zde.

 
 
 

Napište komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.